Přeskočit na obsah

Velké detektivní dobrodružství

KDO KRADE
DĚTEM ČTENÍ

 

Děti ztrácejí zájem o čtení. Někdo jim ho pomalu, ale jistě krade a hrozí, že se z nich stanou neznalí „oslíci“. Pojďme pomoci najít Terezce pravého pachatele.

Proč si přečíst tuto knihu?

Dětem někdo ukradl čtení. Kniha má za úkol vtáhnout čtenáře nejen do děje, ale i do pátrání samotného. Každý pak musí hledat svého pachatele. Neříkám, že dílo bylo literárně profesionální, ale jak myšlenka, tak samotný příběh byly dobré. Dovolím si říct, že hodně dobré!

 
Co najdete uvnitř knihy?

Představení knihy, aneb o čem příběh vypráví

Kdo krade dětem čtení

O čem je příběh?

Příběh je o nás. O rodině a dětech. A hlavně o čtení a knížkách. O dobrých knížkách. O knížkách, které stojí za to číst i dnes, přestože jsou staré 100, 200 a některé i 300 let. Obsahují totiž poselství, která jsou určena našim dětem, ale skrývá se tam řada poselství i pro nás rodiče. Poselství, která by měla přetrvat věky. Poselství, která bychom měli tradovat dále a dále, aby žila v čase. K tomu, abychom to všechno zvládli, se musíme společně s hlavní hrdinkou Terezkou stát na chvíli detektivem.

Kdo krade dětem čtení

Kdo je hlavní postava?

No přece Vy. Protože právě probíhá velká loupež století! Dětem někdo krade čtení. V našem příběhu se detektivem pátrajícím po pachateli stává nejenom hlavní postava příběhu Terezka, ale doslova každý čtenář. Na pomoc jim přispěchá řada pomocníků – Muž s dýmkou, Dřevěný panáček s dlouhým nosem, Chlapec s kordem, Chlupáč se soudkem medu, tatínek Terezky a spousta dalších známých – nebo možná dnes už neznámých – hrdinů z knížek. Pátrání není vůbec jednoduché a Terezka, aby byla úspěšná, musí číst. A to nejednu knihu. Navíc musí u čtení přemýšlet a hledat skrytá poselství.

Kdo krade dětem čtení

Ukázky z knihy

Autor knihy

Jiří Kreč

„Jsem táta Terezky a Jakuba a obě své děti jsem naučil číst. Skutečně číst. Co víc, kromě rodičovské lásky, jsem jim do života mohl dát?

„Ať se Vám čtení stane největším dobrodružstvím na světě.“

„Knížky a čtení pro mě představovaly povinnost, které jsem se, stejně tak jako každé dítě, snažila vyhnout. Můj otec to se mnou ale nevzdal. Četl si se mnou. Dokola a dokola a dokola. Až jsem konečně v knížkách spatřila to, pro co je do dnešního dne miluji. Je to právě ta možnost být alespoň na moment v naprosto jiném světě. Je to možnost přestavět zdi svého pokoje na svět, který existuje pouze v mé hlavě, ale svět, na který už nikdy nezapomenu. A především svět, do kterého se už vždycky chci vracet.“

„Hned, co jsem se naučil číst, mi můj otec řekl, ať si vyberu nějakou knihu ‒ následně stanovil počet stran a sdělil mi, že nyní je to jedna z mých mála povinností: denně číst, a to předem stanovené množství stránek. Tři strany, pět stran, záleželo na knize, její náročnosti i rozsahu. Souhlasil jsem; byl to ostatně můj otec, proč bych ho měl v tak útlém věku zpochybňovat? S rostoucím věkem se měnil jak výběr knih, tak počet stran, který ale nikdy nebyl nijak závratný; četbě vždy stačilo věnovat sotva půl hodiny a měl jsem hotovo. Někdy jsem se vzbouřil a otázky jako „Proč musím číst, táto?” a „Jak dlouho ještě budu muset číst?” můj otec slýchával často. Byl ale neústupný a já musel konstatovat, že půlhodina času (půlhodina povinnosti) byla naprosto ničím v porovnání s privilegii, které mi jinak rodiče poskytovali.

 
Recenze knihy

Kdo krade dětem čtení

- LUCA KUCA

Přímo umělecké dílo, které by mělo být povinnou četbou, alfou a omegou.. No prostě to řeknu, jak to je: Čtení je dar, který stojí za to rozvíjet. A tahle kniha je geniální.

- Hopsina

Kniha mě zaujala na první pohled. Je krásně ilustrovaná a od českého autora. Samotný příběh je neotřelý a krásný. Velmi se mi líbilo knižní putování s Terezkou. V knize je mnoho hodnotných myšlenek.